Iron Dogs

Zamyšlení nad rokem 2019

.

Rok je skoro za námi, sezona určitě a na řadě je zase celoroční bilance. Pro mně ten rok znamenal opět "veteránování". Protože mi doma zbyly některé díly na Stadion S11, přes zimu jsem vytvořil stavbu na téma ČZ500 Vatikán, záhadu českého motocyklového průmyslu. Podle mínění těch, kteří jí viděli se povedla a hlavně je opravdu jediná na světě. První akcí roku 2019 byla Novoroční jízda mopedistů v Žebráce. Počasí nebylo až tak hrozné, a tak baječní muži na tuzemských strojích vyrazili v solidním počtu. Následovala Velikonoční jízda, kde jsem se sešel a pohovořil s několika kamarády. Již tradiční akcí byl Okruh Českobrodský, spojený se setkáním s Motorkáři nad 60 let. Sice jsem během této akce třikrát zmoknul, a zdařila se. Na začátku května se konala jedna z největších "malooběmových" akcí v republice Spanilá jízda v Žebráce. Účast byla mohutná. Dalo se hovořit o stovkách strojů a jezdců. Zcela nový podnik se konal ke konci května v Dobřichovicích. Jmenoval se Veteráni pod zámkem. K vidění byly věci opravdu zajímavé. Příští rok se hodlám s Vatikánem zúčastnit soutěže o nejkrásnější motocykl. Nyní se dostáváme k termínu, kdy byl obvykle pořádán velký sraz, společný pro Iron Dogs a Motorkáře přes 60 let. Jistě vám neuniklo, že letos nebyl. Rád bych vysvětlil důvody. V minulosti jsem zorganizoval 12 srazů, z toho 10 společných s Motorkáří přes 60 let. V posledních letech členové Iron Dogs většinou nepreferovali vícedenní akce a dávali přednost jednodenním výletům, takže například přijeli jen na hlavní den a program. Nahlásili předem, že to tak bude a ničemu to navadilo. Předloni, při společném srazu se skupina Motorkářů nad .....domluvila, že s námi nepojedou na společnou jízdu do Muzea socialistických vozů, protože už tam byli. Argument to byl k pochopení. Oběd na tomto sraze nebyl organizován v jedné restauraci, ale dle vlastního výběru v některé restauraci kolem náměstí v Sedlčanech, také to nevadilo. Vloni se podařil sehnat objekt s poměrně velmi slušnou kvalitou ubytování za rozumnou cenu. Hlavním programem byla jízda do továrny Jawa v Týnci na Sázavou, kde byla domluvena prohlídka v součastnosti vyráběných motocyklů, spojená s možností jejich vyzkoušení formou zkušební jízdy. Nebylo to až tak jednoduché domluvit, ale protože jsem to považoval za program pro motorkáře zajímavý, uskutečnil jsem to. V pátek večer mi skupina z Motorářů nad.... oznámila, že s námi nepojede. Další problém byl, že jsme pracně zajistili na oběd rezervaci v restauraci, a místo objednaných 30-40 osob nás tam přijelo 16. Majiteli to vadilo, protože jsme mu zbytečně blokovali místa, kde mohli být jiní hosté. Kdyby "soukromníci" v rozumném předstihu řekli, že s námi nepojedou, nebo nemají zájem o společný oběd, mohlo to být v klidu. Dospěl jsem k názoru, že mi nevyhovuje shánět organizovat něco pro kohosi, kdo je pouze rád, že mu někdo zajistí ubytování v dané lokalitě a to, že měl ještě starosti s programem pro všechny ho nezajímá. Závěr? Další společný sraz organizovat nebudu. Zcela novou akcí byla účast na srazu vojenských vozidel Ve Zdejcině u Berouna. Přímo na místě jich příliš k vidění nebylo, protože skotačila v terénu (prostě vojenská terénní vozidla). V areálu má ale klubovnu motorkářský klub Excalibur. Je to skupina fajn lidí, kteří ze sebe nedělají žádné tvrďase a echtmotorkáře. Ze setkání vzniklo kamarádství. Tradice je tradice, a tak jsme se opět zúčastnili rybích hodů v Buzicích. Z klubu Motorkářů nad .... tam byla k vidění spousta pro nás neznámých tváří. Hned o týden později bylo ve Zdejcině setkání vozítek Velorex. Rádi jsme se tam rozjeli. Vozítka jsme prohlédli, dali kávu a řeč s našimi novými kamarády s Excaliburu a byl to hezký den. Na konci července jsem se opět jako "regulovčík" zúčastnil srazu přítel vozů Fiat, F.L.U.S. v Dobřichovicích. Kamarádi tentokrát jeli do muzea v Rožmitále pod Třemšínem. V roce 2019 bylo výročí 90. let od zahájení výroby motocyklů Jawa. V Týnci při té příležitosti uspořádali slavnostní setkání. Sjely se stovky motocyklů této značky a k vidění byly i automobily značky Jawa. Ani jsem nevěděl, že to bylo tolik typů. V září jsme vyrazili na dovolenou na rozhraní Vysočiny a Moravy. Je to tam moc hezké. Samozřejmě jsme shlédli tamní muzea se zaměřením na techniku. Hned po příjezdu z dovolené (sobota) jsme se setkali na tradiční Tachlovickém trojúhelníku. Škoda že zde byla k vidění převážně modernější veteráni. Ti opravdu staří byli na Zbraslavi. Pražáci udělali z této, původně sobotní akce dvoudenní. Škoda, že se dva veteránské kluby nedokážou mezi sebou rozumně domluvit. Na konci září opět tradice: Posvícenské setkání v restauraci U Hrabětů v Českém Brodě. Příjemné setkání. Poslední akce, které jsem se zúčastnil byla Vzpomínková jízda Žebráckého spolku mopedistů. Akce je pořádána každý rok, jako vzpomínka na zesnulého zakladatele spolku. Během roku mi přišlo, že se toho moc nekonalo. Teď když to píšu zjišťuji, že tak málo to nebylo. Mimo to, jsem se ještě věnoval přípravě mé knížky o renovaci mopedů. Smlouva s vydavatelem byly podepsána, knížka je hotová a čeká na volnou kapacitu tiskárny. Myslím, že témata roku 2019 jsem vyčerpal. Přeji vám všem pohodový rok 2020, hezké počasí a spoustu bezproblémových kilometrů v sedle.

Miloš