AKUMULÁTOR, ELEKTRICKÝ PROUD, ELEKTROINSTALACE
Elektrický proud se v zásadě dělí na střídavý a stejnosměrný. Střídavý je složitý, nese ho jakási sinusová křivka (vypadá podobně, jako když praštíte hada klackem) a my se jím nebudeme zabývat. Stejnosměrný je přátelský a jeho nositeli jsou mužíčci, kteří mají modré (-) nebo červené (+) trenýrky. A právě tyto nositele máme v motorkách.
AKUMULÁTOR OVÁ BATERIE je skladištěm trpaslíků. Jsou tam připraveni na to, až je budeme potřebovat. To nastane už při startu motorky. Ti šťastnější z nás mají na motorce nakopávačku (startovací páka), se kterou je možné trpaslíky vynechat. My ostatní jsme na ně odkázáni. Akumulátor má v sobě kladný (+) a záporný (-) pól, kterých se trpaslíci drží. Aby mohli žít, potřebují vlhko, které obstarává elektrolyt – kapalina nebo gel. Klasický akumulátor má v sobě kapalný elektrolyt. Gelové baterky mají výhodu v tom, že jsou utěsněné a nemůže z nich elektrolyt vytéct ani když se převrhnou. Aby trpaslíci mohli žít je jich zapotřebí určité množství – napětí baterie. Zdravá má kolem 12 Voltů, při 6 článcích baterie . Poklesne-li napětí baterie pod 10 V, jsou těsně před umřením a nemají sílu, ba jsou v podstatě mrtví. Pokud baterii v tomto stavu necháme ještě na mrazu pravděpodobně to znamená její smrt. U gelové baterky takřka určitě, u klasiky pravděpodobně. Mužíčci umřeli a jsou nalepeni na elektrody baterky (sulfatace) a i když se pomocí nabíječky pokoušíme přivést nové „mužstvo“, nemá se kde uchytit a umírá také. Baterku tedy máme uchovávat v místnosti kde se příliš nemění teplota a pravidelně jí dobíjet. Ideální teplota pro její dlouhodobé uskladnění je kolem 10°C a dobíjecí interval 1x za měsíc. Chytré nabíječky (Acumate III) se ještě pokoušejí mužíčky (sulfát) odstřelit dávkami vyššího napětí. Někdy se to povede, ale mrtvoly padají na dno akumulátoru a podle jejich množství mohou zkratovat jeho elektrody a ten je pak stejně v háji . Když akumulátor dobíjením zásobujeme novými mužíčky, vzniká vlivem chemického procesu plyn. Jeho množství je závislé na proudu, který tam ženeme. Čím větší proud, tím víc plynu. Klasická baterka má hadičku, kterou plyn uniká a tak se celkem nic neděje. Gelovka je utěsněná a má jakési zařízení které plyn pozře a promění v něco jiného, ale nesmí ho být moc. Obecně se má akumulátor nabíjet proudem, který se rovná 0,1 jeho kapacity . Příklad: baterka 12V/9Ah se má dobíjet proudem 0,9A. To ovšem každá nabíječka neumí, protože proud při začátku nabíjení je větší a vlivem stoupajícího napětí na baterce klesá. Z toho vyplývá že gelovku je nutné nabíjet specielním zařízením, které dokáže po celou dobu dodávat konstantní proud. Jinak ta nádhera exploduje, zničí sebe a třeba také majitele a kousek okolí. Není nic horšího než vzteklý trpaslík s kyblíčkem kyseliny. Dobíjecí soustava motorky s gelovkou vytváří optimální nabíjecí proud a neštěstí nemůže nastat, ale to musíme jezdit. Na motorce můžeme velmi jednoduše vyzkoumat funkci dobíjení. Při rozsvícených světlech a mírně zvýšených otáčkách by na baterce mělo být 13,8 – 14,2V a při dalším zvyšování otáček by se to nemělo příliš měnit. Samozřejmě pokud k tomu ještě budeme „svítit“ brzdovým světlem, blikat a troubit tak napětí pravděpodobně poklesne, ale v tomto případě pravděpodobně na silnici poklesneme i my s motorkou.
NABÍJEČKA je zařízení které z proudu který vypadá jako když praštíme hada klackem vytváří přátelské mužíčky vhodné k doplnění akumulátoru. Některé jsou docela chytré. Já mám osobní velmi dobrou zkušenost s nabíječkou Optimate3. Podobné vlastnosti, ale jinou konstrukci má pravděpodobně nabíječka Accumate. S tou jsme si ale nebyli osobně představeni Co za zvíře je Optimate3 najdete na: http://www.k1400.cz/clanky/radime/konkretne/nabijecka/optimate_III_SP.php
PŘECHODOVÝ ODPOR je hrozná mrcha. Pokud přes něj prochází mnoho mužíčků tak se poperou (například na zoxidovaných kontaktech akumulátoru při startování) a kontakty se mohou i upálit. Když je zapotřebí méně mužíčků začnou chodit divnými cestami a způsobují zdánlivě záhadné závady. Například na Čuníkovi vloni v Rakovicích blikaly, když se zapnul libovolný blinkr, oba zadní současně. Závada k nepochopení. Byl to „přechoďák“ na ukostření jednoho z blinkrů. Ti kdo mají všechnu světelnou „bižuterii“ z umělé hmoty mají k žárovkám přivedenu elektriku dvěma dráty. U kovových spotřebičů vede jedna cesta mužíčků (těch v modrých trenýrkách) rámem a šroubovanými spoji a „červené trenýrky“ se cpou drátem. Modří závidí červeným jednodušší cestu a kazí jim to. Proto když narazíte na takovouhle zdánlivě neřešitelnou závadu, zkontrolujte cestu „modrých trenýrek“. Všechny spoje a přechody by měly být čisté, nezoxidované. Kontakty baterky by se měly konzervovat, ale pozor – s rozumem. Kontakty obalené vazelínou tak, že nejsou vidět také štěstí nenesou. Stačí lehká konzervace například WD sprayem a hlavně je zapotřebí občas je kontrolovat a případně očistit.
A na konec ještě pár kuriozit. Pokud motorka nechce nastartovat jako obvykle, nezoufejte. Zpravidla se jedná o zcela banální závadu. Sundejte „fajivku“ ze svíčky, dejte do ní náhradní (nebo vyšroubovanou tu co máte v motoru) přitiskněte jí na kostru a zkuste zastartovat. Jestli se jiskra nekoná, podívejte se třeba na řidítka na vypínač motoru. Další úžasnost je vypínač na bočním stojánku. Já ho mám nastavený tak aby na něj stojánek nešmatal. Jednou se ale povolil šroub který ho drží a on se dostal do hry. Málem jsem volal odtahovku, protože už jsem zapomněl že tam vůbec je za tu dobu co nic neblokoval. Svítí kontrolka neutrálu? Některé motorky dokážou točit startérem i při zařazené rychlosti, ale nechytnou. No a ti co byli vloni v Rakovicích si jistě vzpomenou na moje ježdění na jeden válec, kvůli konektoru na jedné z cívek který, i když opticky byl tam, co měl být, mužíčky prostě nepouštěl. Bože, kolik já za tu cestu vyměnil svíček. Úžasné bylo, že během výměny svíčky motorka trochu vychladla a s tou novou jela úžasně do doby, než se konektor ohřál a zase přestal konektorovat. A já musel poslouchat otázky typu „A na kolik válců pojedeš dneska“.
Tak sem vám snad něco ze zkušeností předal a když budete chtít a já o tom budu něco vědět, tak zase můžu na nějaké téma něco napsat.
Miloš